Jihlava, kostel Povýšení sv. Kříže, radnice, hotel Gustav Mahler, Horácké divadlo, DIOD, Kaliště u Humpolce
Jana Součková, Hudební rozhledy 08/2017
Mezinárodní hudební festival Mahler Jihlava-Hudba tisíců oslavil loni 15 let od svého vzniku. Letošní 16. ročník probíhající jako vždy od poloviny května do konce června nabídl opět přehlídku předních zahraničních umělců a hudebních souborů, ale i českých interpretů a sólistů. Dubnovým prologem festivalu byl velký mezinárodní projekt připomínající letošní výročí Jana Václava Stamice. Hvězdou hlavního festivalového programu byl jeho patron, americký barytonista Thomas Hampson. Z dalších zahraničních hostů přijala pozvání tělesa ze Švédska, Chicaga či Stuttgartu – Bosch Streichersolisten výtěžkem z koncertu podpořili jihlavskou nemocnici. V gotické síni radnice byl komponovaným pořadem v podání Stamicova kvarteta a jihlavských studentů připomenut skladatel J. B. Foerster, a to jako hudebník, malíř i autor poezie. Konal se zde i dvořákovský večer s interprety Petrou Vondrovou, Irvinem Venyšem a Martinem Kasíkem zaměřený na mistrův pobyt v Americe včetně ukázek z osobní korespondence v podání herce Jana Šťastného. Večery na radnici patřily i souboru Moravia Quintet či Pražskému kytarovému kvartetu. Doprovodné akce jsou neodmyslitelnou součástí: v Domě Gustava Mahlera byla k vidění výstava věnovaná bratrům Josefu Bohuslavu a Viktoru Foersterovým včetně dosud nevystavených maleb a listinné pozůstalosti. V rodném domě v Kalištích se uskutečnilo setkání mládežnických dechových hudeb za účasti hostů z Ukrajiny a nechyběla ani tradiční cyklojízda po Mahlerových stopách na Vysočině. Na festivalu se během skvělého představení divadelního spolku Frída dokonce i rapovalo. V Kalištích se festival uzavřel tradičním sázením růží do mahlerovského rozária spojeným s vernisáží výstavy Martina Becka, „fotografa lidských duší“. Epilogem bude říjnový koncert Andrey Kalivodové věnovaný Emě Destinnové.
Zahájení a Mahlerova „Třetí“
Oficiální zahájení festivalu proběhlo 18. 5. v Parku Gustava Mahlera, a to pietou u sochy Gustava Mahlera a promenádním koncertem dechového orchestru Tutti při ZUŠ Jihlava za řízení Jana Noska. Večerní slavnostní koncert se konal v kostele Povýšení sv. Kříže. Symfonický orchestr hl. města Prahy FOK pod taktovkou nizozemského dirigenta Jac van Steena provedl Mahlerovu Symfonii č. 3. Sólového pěveckého partu se zhostila mezzosopranistka Petra Vondrová. Na nastudování jedné z nejrozsáhlejších symfonií Gustava Mahlera se podílela i dvě místní pěvecká tělesa – ženský sbor Pěveckého sdružení Campanula Jihlava (sbm. Pavel Jirák) a Dětský pěvecký sbor Zvoneček Jihlava (sbm. Jana Jiráková). Pražští symfonikové v čele se zkušeným hostujícím holandským dirigentem zaplnili svým neuvěřitelně barvitým zvukem kostel a vyprávěli, co „líčí květiny na louce, zvířata v lese, lidé, andělé a láska“. Na první poslech i pohled bylo patrné hluboké vcítění hráčů do filozofické podstaty Mahlerova mohutného díla a orchestr „dýchal“ jako jedno tělo a duše. Dynamická škála orchestru byla úctyhodná – kostel ve svých základech vibroval při mohutných fortissimech a naopak při citově vypjatých pasážích působili hráči až nebesky klidně a vyrovnaně. Mladá sólistka Petra Vondrová byla do svého meditačního partu ve čtvrté větě zcela ponořena – atmosféru Nietscheho zhudebněné Básně půlnoční podpořila i tmavou garderobou a líčením a předvedla naprosto soustředěný výkon. Náročných sborových partů v páté větě „Co mi vyprávějí andělé“ se jihlavské sbory zhostily skvěle – ze vstupního portálu se snesly krásně zvonivé dětské hlásky vystřídané zkušenou a intonačně jistou ženskou částí smíšeného sboru. Všichni si zasloužili bouřlivý a dlouhý aplaus.
Patron Thomas Hampson
Na festival zavítal 23. 5. světově uznávaný americký barytonista Thomas Hampson, který patří mezi přední interprety Mahlerových písní a sám se věnuje propagační, badatelské i ediční činnosti. V doprovodu Komorní filharmonie Pardubice pod taktovkou Marka Štilce zazněla sakrální díla Antonína Dvořáka, J. S. Bacha, orchestrální i písňové skladby Gustava Mahlera a část z vokálně-instrumentálního cyklu Sylvie Bodorové. Elegantní barytonista interpretoval Mahlerovy melodicky náročné Písně na Rückerta s akcentem na deklamační srozumitelnost. Vynikající orchestr se pod jistou rukou mladého dirigenta uměl vcítit do pěveckého partu sólisty a přizpůsobit nástupy i dynamiku. Přednesu výběru z Dvořákových Biblických písní věnoval Hampson náležitou přípravu po stránce jazykové, což publikum ocenilo dlouhým potleskem. Závěrečným písním z cyklu Lingua angelorum napsaného v roce 2012 přímo pro Hampsona byla přítomna i samotná skladatelka Sylvie Bodorová. Barytonista se při nastudování cyklu musel vypořádat s více jak 12 jazyky, dokonce i se staročeštinou či osmanštinou – předvedl, že dokázal porozumět základní struktuře a tónu jazyka a převést ho do hudebního zvuku. Ve skladbě jsou jak extatické výbuchy zoufalství, tak i niterné zpovědi, závěrečné O Ewigkeit bylo otevřenou snahou najít útěchu, smysl a řád našeho pozemského snažení a naplno zde vynikla ojedinělá krása Hampsonova hlasu oceněná dlouhým standing ovation.
Hosté ze Švédska
V rámci svého zahraničního turné vystoupilo 20. 6. v Jihlavě reprezentativní těleso Malmö akademiska kör & orkester. Pod vedením dirigenta Daniela Hanssona mladí akademici předvedli náročné chorální vícehlasy J. S. Bacha či orchestrální a sborové úpravy písní Gustava Mahlera i jeho ženy Almy. O kompozičně velmi zajímavé aranže se postaral koncertu přítomný skladatel Staffan Storm. Dirigent Daniel Hansson dokázal zužitkovat akustické možnosti členitého prostoru a během Bachovy úvodní meditace Kom, süsser Tod rozestavěl sbor po obvodu kostela. S intonačně náročnou polyfonní kompozicí si zpěváci poradili skvěle a se stejnou interpretační kvalitou mohl dalším číslem navázat orchestr, který zahrál Mahlerovu krátkou lyrickou skladbu Blumine s trumpetovým sólem. Následovala nádherná vícehlasá sborová úprava Mahlerovy písně Ich bin der Welt abhanden gekommen z cyklu Písně na Rückerta, která se odvíjela jako nekonečná melodická nit za zády posluchačů ze vstupního schodiště. Jedním z vrcholů večera bylo provedení Písní potulného tovaryše, které za doprovodu orchestru zazpívala mezzosopranistka Ida Ränzlöv, absolventka hudební akademie v Malmö. Její čistě zvučný hlas zněl vroucně kostelem, celkové interpretační uchopení bylo oproštěno od nadužívaného patosu a mladičká mezzosopranistka s uhrančivým pohledem působila naprosto přirozeně a možná až příliš skromně. Její procítěný přednes publikum ocenilo dlouhým potleskem. Neuvěřitelně profesionální výkon předvedl orchestr v komorní úpravě druhé věty z Mahlerovy Symfonie č. 3 i ve finálním písňovém cyklu Almy Mahler v úpravě Staffana Storma pro sbor a orchestr. V této verzi univerzitní studenti uvádí na svém turné písně Almy dokonce ve světové premiéře. Nadšené publikum nechtělo skvělé švédské hudebníky „propustit“ a odměnou mu byly ještě dva přídavky – nádherné švédské písně. Hosté ze Švédska vystoupili s tímto programem i ve žďárském poutním kostele sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře.
Závěr za letní bouřky
Hlavní program letošního ročníku vyvrcholil v kostele Povýšení sv. Kříže, 27. 6. zde festival slavnostně zakončili hosté z USA – Chicago Youth Symphony Orchestra pod taktovkou dirigenta Allena Tinkhama. Na programu byly skladby A. Dvořáka, E. Elgara a Symfonie č. 6 „Patetická“ P. I. Čajkovského. Početný orchestr mladých hudebníků byl jedním slovem famózní! Sotva plnoletí hráči pronikli pod povrch Čajkovského závažné symfonie a pochopili hloubku tohoto fatálního díla. Přechody mezi častými tematickými zvraty v první větě byly nenásilné a vyvrcholení celé věty bylo grandiózní. Lyrickou idylku druhé taneční věty prožíval svým až herecky úžasným výkonem i dirigent Allen Tinkham a pokračoval tak i v dramatické větě třetí. Její motiv přeskakoval mezi jednotlivými sekcemi orchestru a směřoval k vrcholu zahranému s energickou vervou plnou naděje. Po bolestně extatické zpovědi finální věty se závěrem v hlubokých kontrabasech nastalo neskutečně dlouhé ticho. I publikum pochopilo tragické vyznění osudového díla P. I. Čajkovského, který za nevyjasněných okolní náhle zemřel jen pár dní po premiéře v roce 1893. Zaplněný kostel následně aplaudoval mladým hudebníkům, kteří se odměnili dokonce třemi přídavky včetně mexických melodií. Letní bouřka, která se spustila během úvodních tónů koncertu, i následná duha viditelná za okny presbytáře…..i příroda se připojila k hlubokému propojení hudby a člověka. Až nadpozemský závěr letošního ročníku, těšme se na ten příští.