Mahlerova „Devátá“ přiblížila festival Hudba tisíců k závěru

Do Jihlavy zavítali vynikající mladí hudebníci z USA

zveřejněno zde

Festival Mahler Jihlava nabídl v sobotu 16. června opravdu skvostný hudební zážitek. V rámci svého turné po Evropě přijel do Jihlavy The Boston Philharmonic Youth Orchestra, který je provázen pověstí špičkového mládežnického tělesa. Jeho zakladatelem a dirigentem je charismatický Benjamin Zander, jenž práci s mladými hudebníky zasvětil většinu svého dlouhého profesního života. Orchestr má přes sto členů, přičemž nejmladšímu je pouhých jedenáct let. Pro mnohé mladé interprety je toto turné vůbec první cestou do Evropy a mimo Spojené státy vůbec, nemluvě o návštěvě Jihlavy spjaté s dětstvím Gustava Mahlera. Zážitek z pobytu v „mahlerovském“ městě tlumočil Benjamin Zander přítomným Jihlavanům během úvodního slova ke koncertu a poděkoval i za příležitost zahrát Mahlerovu poslední dokončenou symfonii právě v nádherném prostoru kostela Povýšení sv. Kříže.

O deváté symfonii Gustava Mahlera napsal skladatel Alban Berg, že je kontrapozicí nesmírné lásky a touhy žít na této zemi s vědomím smrti. Provedení transcendentální kompozice „o chodu pocitů“, jak se k ní vyjadřoval sám Mahler, vyžaduje opravdu vysoké umělecké i lidské nasazení orchestru. Odvážným se mohl zdát záměr Benjamina Zandera nastudovat symfonii plnou životní melancholie, touhy a pravdy právě s mládežnickým orchestrem. O to překvapující byla neuvěřitelně silná interpretace mladých hudebníků hrajících s vyzrálostí a soudržností přesahujících jejich věk. Početný orchestr se do kostelní lodi sotva vešel a jeho ohromující kompaktní zvukový potenciál nezastavitelně šplhal po sloupoví. Téměř půl hodiny trvající první věta symfonie byla pod brilantním řízením Benjamina Zandera rozezněným hudebním dramatem. Hráči se dravě vrhali do boje se strachem a smrtí, aby byli vzápětí usměrněni a zdůraznili rozvíjející se melodii. Dvě prostřední věty ironizující pohled na pozemský svět vynikaly hravostí i tragičností zároveň. Hudebníci se však oprostili od patosu a s citlivě zvoleným tempem i dynamikou nechali znít jen ryzí hudbu. Pochvalu si zasloužila především dechová sekce se svými sólisty. Nejhlubší prožitek přinesla závěrečná pomalá věta levitující mezi životem a smrtí, zklamáním i odpuštěním. Po meditační gradaci se pokorné publikum tiše oddávalo dlouhému dozvuku posledních tónů a v chrámu se rozlila vlna tolik očekávaného smíření. Až nadbytečným se tak zdál následný bouřlivý aplaus, který ocenil excelentní výkon mladých hráčů předčících mnohé renomované orchestry. Nelze se vyhnout patetickému závěru, že poslední čistě orchestrální koncert festivalu byl nádherný a potvrdil tak geniálnost a velikost Gustava Mahlera, který se premiéry své poslední dokončené symfonie v roce 1912 již nedočkal.

Celý program festivalu je k dispozici v elektronické brožuře nebo na festivalovém webu či facebooku.

Mgr. Jana Součková, Dům Gustava Mahlera

foto: Jan Černo

další fotogalerie zde