zveřejněno zde
23. červen 2024 Jana Součková
„Nad cembalovým continuem rozehrál orchestr dramatickou pulzaci, kterou efektně korunovaly znělé barokní lesní rohy.“
„Nebyla nouze o technicky brilantní exploze ve vysokých polohách, efektní ozdoby, kadence a dvojhmaty.“
„Elegantní Lina Tur Bonet předvedla neuvěřitelný smysl pro detail a srdečnou muzikálnost v oblasti historicky poučené interpretace.“
Premonstrátský klášter v Nové Říši hostil v pondělí 17. června další program jarní řady festivalu Mahler Jihlava – Hudba tisíců. Na koncertu titulovaném „1756 – magické datum narození“ se představil rezidenční festivalový orchestr Wranitzky Kapelle s dirigentem Markem Štilcem a španělská houslová virtuoska Lina Tur Bonet. Na programu byla díla generačních vrstevníků období klasicismu – Josepha Martina Krause, Wolfganga Amadea Mozarta a novoříšského rodáka Pavla Vranického, jehož Houslový koncert G dur zazněl v obnovené premiéře.
Dlouhodobá vstřícná spolupráce Kanonie premonstrátů, Novoříšského kulturního spolku a jihlavské Hudby tisíců trvá již několik ročníků. Koncerty se těší obrovskému zájmu publika, které do kláštera přijíždí z širokého okolí. Z Jihlavy byl opět vypraven zaplněný festivalový autobus. Prostory kláštera s přilehlým kostelem sv. Petra a Pavla a kaplí prochází poslední roky náročnými rekonstrukčními a restaurátorskými pracemi a postupně jsou veřejnosti otevírány prohlídkové okruhy s cennými sbírkami. Chodby a dnes již nevyužívané pokoje prelatury byly přeměněny v rozsáhlou obrazárnu a klenotnici liturgických předmětů a společně s expozicí Pavla a Antonína Vranických se těší návštěvnickému zájmu.
Koncert byl připraven do reprezentativního hudebního sálu s barokně iluzivní výmalbou. Samotný výhled na podvečerní krajinu zkropenou letní bouřkou byl přidanou uměleckou hodnotou koncertu a podpořil jeho hudební dramaturgii. Sál byl zaplněn do posledního místa a ze zákulisí byly ještě po avizovaném začátku koncertu přinášeny další židle pro přicházející publikum. Posluchače nejprve uvítal ředitel festivalu Jiří Štilec. Vstřícnými slovy a s radostí ze zaplněného sálu promluvil k publiku i novoříšský opat Marian Rudolf Kosík, na kterého navázal zdravicí a upřímným poděkováním za organizaci dalšího krásného koncertu v polovině Roku české hudby hejtman Kraje Vysočina Vítězslav Schrek.
Na úvod zazněla koncertantní předehra k opeře Olympia (cca 1790) Josepha Martina Krause (1756–1792). Skladatel přezdívaný „švédským Mozartem“ pocházel z Německa, uplatnění našel právě u švédského královského dvora. Vrstevníka Mozarta přežil o pouhých dvanáct měsíců, ale stihl vytvořit poměrně obsáhlé dílo – Kraus je autorem šesti oper, několika baletů a řady orchestrálních kompozic. Zkušený mezinárodně obsazený ansámbl Wranitzky Kapelle se pod energickým vedením Marka Štilce pustil do adagiového úvodu odhodlaně a s citem pro závažnost nástinu děje opery. Nad cembalovým continuem rozehrál orchestr dramatickou pulzaci, kterou efektně korunovaly znělé barokní lesní rohy. Ve stylu Sturm und Drang došlo ke kontrastně lyrickému zklidnění, aby se mohla ve druhé Allegro ma non troppo části svižně rozběhnout melodická figurace gradující do působivého závěru.
V raně klasicistním repertoáru jsou hudebníci Wranitzky Kapelle jako doma. Zvukově kompaktní provedení Symfonie č. 13 F dur, KV 112 (1771) Wolfganga Amadea Mozarta působilo na publikum přímo hypnoticky, a to i díky umění hudební komunikace zakládajícího dirigenta ansámblu Marka Štilce. Ten orchestr čitelně provedl melodickými smyčcovými kadencemi a četnými sóly tančícími nad precizním cembalovým podkladem. Štilec nechával dostatečný prostor pro nádherně klenutá sóla koncertního mistra nad sytou barvou kontrabasové opory. Obzvláště elegantně vyzněla třetí menuetová věta, kde dirigent akcentoval táhlou hedvábnost smyčců a zvukovou jemnost dechových přiznávek Mozartovy symfonie, kterou génius zkomponoval v pouhých patnácti letech. V působivém finále se hobojisté i hornisté nebáli naplno opřít do barokních dřev a plechů a v živějším, perfektně rytmicky a dynamicky kontrolovaném závěru se ansámblu podařilo zprostředkovat krásnou skladbu komponovanou v galantním stylu.
Avizovaným vrcholem programu byla obnovená premiéra Houslového koncertu G dur Pavla Vranického (1756–1808), jehož koncertantní skladby se daří znovuobjevovat v jedinečných rukopisných opisech v rámci dlouhodobého festivalového projektu Češi ve Vídni. Společně s Vranického Koncerty D dur a F dur je i tento G dur součástí hudební sbírky rodiny Lobkowiczů v Nelahozevsi. Koncerty se do soukromé sbírky dostaly pravděpodobně prodejem prostřednictvím vdovy Terezie Wranitzky v roce 1808. Jak se posluchači dozvěděli v závěru večera přímo od dirigenta Marka Štilce, nastudování koncertu bylo součástí předcházejícího šestidenního natáčení přímo v Nové Říši, můžeme se tedy těšit na další unikátní CD nahrávku Vranického hudby.
Obsazení koncertu je sice instrumentačně skromné – účastní se smyčce, z dechů pouze hoboje a lesní rohy a cembalové basso continuo, ale o to více je akcentován virtuózní sólový part, jehož nastudování se ujala španělská „královna houslí“ Lina Tur Bonet. Loni v červnu v Nové Říši s úspěchem premiérovala Vranického Koncert C dur a letos byla záslužně jmenována koncertní mistryní a rezidenční sólistkou Wranitzky Kapelle. Posluchači si mohli opět vyslechnout její energicky přitažlivou hru, protože samotný pohled na hudbou zcela pohlcenou virtuosku byl intenzivním zážitkem. Po krátkém orchestrálním úvodu allegrové věty nastoupilo melodicky invenční a dlouhé preludování houslistky. Nebyla nouze o technicky brilantní exploze ve vysokých polohách, efektní ozdoby, kadence a dvojhmaty. Dirigent Marek Štilec se během živelného výkonu houslistky nemohl ubránit tanečnímu pohupování a se zápalem prožíval a přenášel emoce do orchestrálního accompagnata. Dirigentova roztančená gesta se ale dokázala zavčasu upozadit a přenechal velkorysý prostor sólistce, a to především ve druhé adagiové větě, která byla nasycena dynamickými nuancemi a lyrickým témbrem sametově preludujících houslí. V závěrečném rondu předvedla Lina Tur Bonet neuvěřitelnou čistotu tónu v technicky exponovaných pasážích a skvostných finesách. Vynikající byla provedení hobojových a hornových partů, jenž barokní zvukovou sytostí autentických nástrojů rámovaly orchestrální sazbu. Elegantní Lina Tur Bonet předvedla neuvěřitelný smysl pro detail a srdečnou muzikálnost v oblasti historicky poučené interpretace. Výkon všech byl odměněn spontánními výkřiky bravo a dlouhým aplausem.
Po senzačním Vranickém se možná poněkud obtížněji posluchačům pronikalo do závěrečného programu koncertu, kterým byla další Mozartova raná „salcburská“ kompozice, tentokrát Symfonie č. 15 G dur (1772). Wranitzky Kapelle je již v oblasti autentické interpretace plně etablovaným a zkušeným souborem vysoké umělecké úrovně. Mezinárodní obsazení mu dodává na šťavnatosti zvuku i barvy. V první větě si orchestr bravurně poradil s plností motivického materiálu, a především skvěle reagoval na časté tempové změny. Ve druhé andantové větě excelovaly nádherně klenuté hoboje a jemné horny, aby se naplno předvedly i v menuetu. Závěrečná prestová věta byla prosycena mladistvě kompozičním humorem a na členech Wranitzky Kapelle bylo patrné, že si partituru pod entuziastickým vedením dirigenta užívají až do samotného finále. Po dlouhém aplausu a standing ovation přišel ještě mozartovský přídavek. Marek Štilec poděkoval nejen posluchačům, ale především svému souboru Wranitzky Kapelle. Koncert byl totiž odehrán v dobovém nižším ladění 430 Herzů. Smyčce měly nataženy střevové struny a hoboje i horny byly barokní, což celému nastudování dodalo autentický zvuk poučené interpretace, se kterou má ansámbl bohaté zkušenosti a právem se tak řadí k mezinárodně uznávaným komorním souborům. Nádherný večer naplněný brilantními výkony.
Foto: Mahler Jihlava – Hudba tisíců / Veronika Bartošová