Jihlava, kostel Povýšení sv. Kříže, radnice, park Gustava Mahlera, hotel Gustav Mahler, Dělnický dům, Dům Gustava Mahlera, Divadlo Na Kopečku, DIOD; Kaliště u Humpolce
zveřejněno zde
Jana Součková, Hudební rozhledy 08/2015
14. ročník festivalu Hudba tisíců – Mahler Jihlava tradičně rámovaný skladatelovými životními daty nabídl v hlavní programové řadě dva velké orchestrální koncerty, pět komorních i tři sborové. Dramaturgie ročníku hudebně připomněla výročí konce 2. světové války a opírala se o setkání tří velikánů – Mahlera, Komenského a Husa jako osobností celoevropského významu. Ze zahraničních hostů přijal pozvání Bosch Chor Stuttgart se sólisty a dirigentem Ulrichem Walddörferem, který uvedl Rossiniho Petite Messe Solennelle. Milovníky poezie přilákal Václav Vydra na četbu z Duinských elegií R. M. Rilkeho prokládanou violoncellovými suitami J. S. Bacha v podání Jitky Vlašánkové. V rámci doprovodného programu se opět konal závěrečný orchestrální koncert ZUŠ Jihlava a minifestival mládežnických dechových hudeb v Kalištích. Uskutečnilo se divadelní představení s židovským námětem Pan Theodor Mundstock, přednáškový pořad o Mahlerovi či vystoupení spojené s výstavou operní divy Soni Červené v Kalištích. Zde startovala i každoroční cyklojízda v Mahlerových stopách. Říjnovým epilogem festivalu bude experimentální hudebně scénický projekt nového cirkusu v podání souboru Tiché opery. Raritní novinkou byla open air inscenace živého obrazu s ústřední postavou Komenského za účasti samotných obyvatel Jihlavy, a to v plenéru parku Gustava Mahlera. Na hudbu Zdeňka Fibicha z roku 1892 se mladému režisérovi Matěji Balcarovi podařilo v Jihlavě s 405 aktéry vytvořit dokonce český rekord! Gastronomickým zpestřením bylo i speciální festivalové menu podávané v Radniční restauraci. I takovéto akce patřily k festivalu, který rozhodně nechce být vymezen oblastí vážné hudby, ale zatraktivnit nabídku pro co nejširší spektrum návštěvníků.
Slavnostní zahajovací koncert otevřel festival 18. 5. v kostele Povýšení sv. Kříže a připomněl letošní výročí ukončení 2. světové války, a to příznačně Smetanovou Mou vlastí. Před Filharmonii Hradec Králové předstoupil třicetiletý dirigent Marek Štilec s jasnou vizí – vyzdvihnout lyričnost symfonické epopeje, akcentovat všudypřítomný slovanský patos, ale nenechat dílo sentimentálně rozplynout v chrámovém prostoru. Vyšehrad vykreslil orchestr precizně jemným koloritem, avšak s důrazem na žestě, které nechával dirigent nápadně vystupovat i v ostatních částech. Svižný tempový nástup tématu Vltavy naplnil energií celou větu, očekávaný závěrečný dvojakord byl akcentován decentně, příjemně měkce. Největší dojem zanechalo Štilcovo provedení Šárky. Perfektně vystihl ,,dvě tváře“ postavy – bojovnost i podmanivou ženskost. Tempo monumentálního Blaníku přizpůsobil dirigent vhodně akustickým podmínkám kostelní lodi a celé dílo čitelně vygradovalo za standing ovation.
Netradiční brněnské seskupení Shadow Quartet doslova přeplnilo gotický sál radnice hned ve čtvrtek 21. 5. Koncert mladé čtveřice v nezvyklém nástrojovém obsazení Štěpán Švestka – violoncello, Michal Franta – kontrabas, Marek Švestka – akordeon a Ondřej Plhal – housle byl přehlídkou hráčského kumštu a přirozené muzikálnosti. Vtipný komentář cellisty Štěpána Švestky prováděl programem složeným jak z klasického repertoáru (Vivaldiho ,,Bouře“ či Cacciniho meditace Ave Maria), tak i z nápaditých úprav populárních hitů či filmových melodií (U2, Piráti z Karibiku, Statečné srdce aj.). Publikum pobavilo i ,,knírkové“ přestrojení během Montiho Čardáše, imitační kytarová hra na cello či průzkum ,,zpěvavosti“ přítomných posluchačů. Crossover show završilo kuriózní provedení slavného Letu čmeláka v co nejrychlejším tempu. Nevšední hudební zábava pokračovala na ,,lidovou notu“ na klubové scéně Radničního pivovaru.
Meditativní zvuk Sboru pravoslavného chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Praze rozezněl ve středu 27. 5. opět prostory gotické síně. Duchovní repertoár východního křesťanství není v Jihlavě často ke slyšení a překvapivě publikum nalákal. Sbormistr a skladatel kyperského původu Marios Christou společně s kolegyní Valentinou Shuklinou nachystali program složený ze starých byzantských nápěvů až po současnou tvorbu. Koncert sbor zahájil působivým kvadrofonním přednesem z Kanonické mše Mariose Christou, v autorské úpravě dále zazněly řecké nápěvy a především skladby soudobých autorů pravoslavné hudby jako Nikolaj Kedrov či Arvo Pärt. Hlubokým zážitkem bylo provedení intonačně náročného vícehlasu od Maxima Berezovského v úpravě sbormistryně Valentiny Shukliny. V modlitbě Pavla Chesnokova zaznělo školené, hluboce teskné altové sólo. Závěr patřil Otče náš P. I. Čajkovského a přídavkem byl oblíbený tradiční řecký nápěv. Obsazením spíše komorní sbor překvapil monumentálním hlasovým potenciálem a velmi procítěným přednesem.
Koncert v pondělí 1. 6. v hotelu Gustava Mahlera byl věnován líbezné hudbě, osobnosti a době Zdeňka Fibicha. Hudebně poetický projekt nachystalo sehrané ,,kvarteto“ – sopranistka Lucie Silkenová, houslistka Markéta Janoušková, klavírista Miroslav Sekera a Ondřej Kepka se svým uměleckým přednesem. Hudbou i slovem nechali nahlédnout do milostného vztahu zralého Fibicha a mladinké žákyně Anežky Schulzové. Fibichovy skladby, které vznikly během jejich utajovaného a velmi intenzivního soužití, jsou vlastně hudebně erotickým deníkem. Posluchači se zasnili při populárním Poemu jak v klavírní verzi, tak i v pozdější úpravě pro zpěv ,,Zmírá háj“. Zazněly i skladby Fibichových oblíbenců – árie Barče ze Smetanovy Hubičky v podání hlasově výrazné Lucie Silkenové či Mazurek Antonína Dvořáka virtuózně zahraný Markétou Janouškovou. Ondřej Kepka trefně vybranými úryvky z Fibichova milostného deníku, z pamětí Anežky Schulzové i z dopisu libretistky Elišky Krásnohorské přiblížil okolnosti doby a nelehký osud milenců končící náhlým úmrtím Zdeňka Fibicha a dobrovolným odchodem jeho ,,múzy“. Kepkův přednes byl svěží, nepatetický a v neustálém kontaktu s publikem večer rychle ubíhal. Interpreti provedli Fibichovým životem s mladistvým nádechem, který skvěle pasoval k erotickému podtextu programu.
Zajímavým večerem byl pro návštěvníky čtvrtek 4. 6. – v gotické síni radnice souznělo umění hudební i výtvarné, a to vše v rodinných souvislostech. Vynikající duo harfenistky Kateřiny Englichové a hobojisty Viléma Veverky zahrálo mezi existencionálními obrazy malíře Rudolfa Veverky (1922 v Jihlavě – 1973 v Praze) – syna stejnojmenného advokáta a prvního českého starosty Jihlavy. Výstavou neznámých děl zasvěceně provedla malířova snacha – PhDr. Jarmila Tauerová, která přiblížila i nelehký život avantgardního umělce a milovníka hudby. Hobojista Vilém Veverka v perfektní spolupráci s Kateřinou Englichovou zahrál skladby autorů, které miloval i jeho děd – Maurice Ravela či Clauda Debussyho. V Aulodii pro hoboj T. D. Schleea předvedl Veverka vytříbený chromatický prstoklad a hru s intervalovými skoky. Přídavkem byla teskná melodie židovského autora Gideona Kleina jako připomínka konce hrůzné války.
Ve středu 17. 6. uzavřelo vrcholné kvartetní umění komorní část festivalu. Vynikající mladý ansámbl Benda Quartet z Ostravy zahrál pro plnou gotickou síň repertoár Mozarta, Šostakoviče a Schuberta. Úvodem tradičně vystoupili talentovaní žáci ZUŠ – klavíristka Ludmila Nosková, cellista Ondřej Molva a houslistka Iveta Horáčková. Nadšené publikum jim aplaudovalo za bravurní provedení Klavírního tria op. 49 F. M. Bartholdyho. Benda Quartet předvedl skvělý hráčský kumšt s citem pro plastičnost ansámblového souzvuku. Nastudováním Šostakovičova Smyčcového kvartetu č. 8 hráči též připomněli ukončení válečních útrap. Dokonale vystihli poselství díla – drásavé momenty i pasáže smíření. Ve finálním Schubertově kvartetu č. 14 d moll D 810 ,,Smrt a dívka“ zdůraznil soubor vypjatost první věty, následný teskný smuteční pochod i lyrický cvrkot ve třetí části. Čtvrtá věta byla přehlídkou výrazového umění – sugestivně agitované fráze, monumentální sytost souzvuku i niterně jemné první housle. To vše jen potvrdilo virtuózního umění mladého souboru.
V kostele Povýšení sv. Kříže připomněl ve středu 24. 6. festival letošní významné výročí mučednické smrti Mistra Jana Husa. Pěvecké sdružení Campanula v čele s Pavlem Jirákem zazpívalo nejstarší české duchovní písně i soudobé cykly protknuté přednesem herce Alfréda Strejčka. Jistou intonací písně Hospodine, pomiluj ny otevřel sbor koncert naplněný pokorou a uznáním Husových myšlenek. Výběrem unisono i vícehlasých písní z Jistebnického kancionálu či zpěvem anonymních modliteb sbor předvedl své bohaté chrámové zkušenosti. Překvapivě skvělé bylo souznění tenoru a basu během písně Buóh všemohúcí. Alfréd Strejček připomněl momenty z posledního mistrova soudu, četl citáty z Husových kázání v Betlémské kapli či zaujal zpaměti přednesenou poslední kostnickou modlitbou. Na Husovo učení navazoval i humanista Komenský, kterého letošní ročník připomíná. Zazněl tak výběr z písňového cyklu s flétnovým doprovodem Petra Ebena Cantica Comeniana na texty z amsterodamského Kancionálu, hymnický zpěv Antonína Tučapského Živ buď, národe milovaný či postní motetino Jana Hanuše Kristus příklad pokory. Nádherná závěrečná čtyřhlasá modlitba Zdeňka Lukáše Rozsvěť v srdcích našich z Liturgických písní op. 236 důstojně uctila Mistra Jana Husa coby symbol statečnosti, odvahy a intelektu.
Hlavní program 14. ročníku vyvrcholil 26. 6. slavnostním koncertem v kostele Povýšení sv. Kříže. Mahlerovu komorní verzi vokálně symfonického cyklu Píseň o zemi nastudovala pro jihlavské publikum Komorní filharmonie Pardubice pod taktovkou energického Petra Altrichtera. Sólových partů se ujali mezzosopranistka Eva Garajová a nadějný tenor Lukáš Hacek. Ten otevřel šestidílný cyklus naléhavým přednesem drásavé Písně o žalosti země za pozorné hry orchestru. V centrálních větách se střídaly lyrické i dramatické pěvecké party o rozjívenosti mládí i pomíjivosti krásy, zněla vynikající nostalgická hobojová a flétnová sóla. K vytknutí byl bohužel utopený až místy úplně ztracený altový part čtvrté věty, možná i kvůli příliš agitovanému orchestrálnímu pozadí. Basová sekce i v komorním obsazení bravurně udržela tenzi prostupující celým dílem a vystihla fatálnost vystupující zpoza Mahlerových melodií. Poslední část symfonie Rozloučení byla intimním ,,recitálem“ Evy Garajové, která zprostředkovala Mahlerovu filozofickou rovinu života a smrti velmi osobitě a nechala s posledními slovy symbolicky odplout i poslední festivalový večer….