Jihlava, kostel Povýšení sv. Kříže, radnice, kostel sv. Jakuba Většího, DKO, DIOD, Humpolec, hotel Gustav Mahler, Kaliště u Humpolce
Jana Součková, Hudební rozhledy
zveřejněno zde
Mezinárodní hudební festival Mahler Jihlava – Hudba tisíců letos oslavil 15 let od svého založení. První ročník v roce 2002 navázal na předchozí rekonstrukci rodného domu Gustava Mahlera v Kalištích i aktivity jihlavské kulturní veřejnosti. Za 15 ročníků si festival v Jihlavě vybudoval stabilní pozici s jasnou vizí založenou na inovativní dramaturgii s obsahovými konstantami a inspirací v Mahlerově otevřenosti hudebního i filozofického odkazu. Ředitel festivalu Jiří Štilec hledí podobně jako Mahler do budoucna a vstřícně vnímá vzájemné proplétání druhů i žánrů tvořících z festivalu multižánrovou a pestrou přehlídku. Letošní prolog v Praze i závěr v Kalištích byl věnován operním divám Emě Destinové a Jarmile Novotné. Historii festivalu navazující na jihlavskou hudební tradici připomenula výstava „Mahler 15“ v Domě Gustava Mahlera, tradičně se konalo setkání mladých dechových hudeb a sázení růží v Kalištích, cyklojízda do Jihlavy a závěrečný orchestrální koncert ZUŠ Jihlava. Připomenuta byla i letošní významná výročí Karla IV. a Williama Shakespeara, varhanní recitál Pavla Svobody v Humpolci vzpomněl i na Maxe Regera, od jehož úmrtí letos uplynulo 100 let.
Slavnostní zahájení se konalo tradičně v den Mahlerova úmrtí 18. 5., a to v kostele Povýšení sv. Kříže za účasti Moravské filharmonie Olomouc pod taktovkou dirigenta Patricka Gallois. Shakespearovské výročí připomenula úvodní Čajkovského fantazijní předehra Romeo a Julie, ve které hostující dirigent upozadil tíživou osudovost a o to více nechal jemnocitem po chrámových obloucích růst milostné téma. Vrcholem bylo provedení Symfonie č. 1 D dur Gustava Mahlera. Orchestr předvedl skvělý festivalový výkon s čitelnými vrcholy díla. Svým „francouzským“ pojetím zahájil dirigent Patrick Gallois symfonii něžně a znatelně pomaleji než je zvykem, což nebylo na škodu kostelní akustice. Závěrečná věta zanechala v posluchačích svojí skličující mahlerovskou tenzí hluboký dojem, který přešel v bouřlivý potlesk a standing ovation.
První komorní večer se konal 23. 5. v gotickém sále jihlavské radnice, kde se místo avizované letní bouřky strhla bouřka barokní v podání virtuózního souboru Barocco sempre giovane. „Baroko stále mladé“ nachystalo vrcholné koncertantní skladby mistrů italského baroka (Arcangelo Corelli, Francesco Geminiani či Antonio Vivaldi). V podání mladého souboru bylo Corelliho Concerto grosso in Re maggiore op. 6/1 svěží a hravé, střídání pomalých a rychlých vět dalo vyniknout mistrovské technice členů souboru. Druhou půli večera věnovali hráči houslovému mistrovi Vivaldimu. Zaznělo mimo jiné Concerto in Sol minore RV 531 pro dvě violoncella, smyčce a cembalo s nádhernou largovou větou v podání sólistů za doprovodu bassa continua. Špičkový soubor usměvavých mladých dam a mužů dostál svému označení a předvedl dynamický výkon.
Koncert s duchovním repertoárem se konal 25. 5. ve farním kostele sv. Jakuba, kde vystoupilo Pěvecké sdružení Campanula se svým sbormistrem Pavlem Jirákem ve spolupráci s varhaníkem Petrem Sobotkou. Jihlavský sbor je pravidelným festivalovým hostem, uvedl se již na prvním ročníku v roce 2002 a letos se účastnil podeváté, a opět s promyšleně sestaveným programem. Chrámem zněly sbory jásavé, oslavné, ale i niterně prosebné, a to převážně z přelomu 19. a 20. století. Campanula předvedla sebejistý výkon opřený o propracovanou dynamiku od sevřených podob až po burácející fortissima. Z českého chrámového repertoáru zazněla Missa brevis F dur, op. 21 Zdeňka Fibicha, kterou sbor otevřel klenutým, intonačně jistým obloukem. Po celý liturgický cyklus hlasové skupiny vzorně nastupovaly a frázovaly, nádherná byla zejména oslavná Hosana (Sanctus). Česká hudba konce 19. století skrývá i krásné varhanní kompozice – jihlavský pedagog a varhaník Petr Sobotka nastudoval třívětou Sonatu Solemnis významné postavy brněnského hudebního života Františka Musila. Sobotka předvedl skvělou polyfonní práci, pomalou kánonickou imitační větu neuspěchal, aby nechal vygradovat finální fugu, jejíž efektně umocněný až disharmonický závěr patřil k vrcholným zážitkům koncertu. Na programu byly dále skladby Antonína Dvořáka, Arvo Pärta, Sergeje Rachmaninova či Jana Nováka. Sbor je stálicí jihlavského hudebního prostředí a opět potvrdil svoje umělecké kvality.
V rámci oslav 700. výročí narození Karla IV. se 30. 5. v podvečer v refektáři jihlavského hotelu Gustav Mahler konala přednáška historika a spisovatele Vlastimila Vondrušky, na kterou navázal koncert v kostele Povýšení sv. Kříže souboru Schola Gregoriana Pragensis v čele s Davidem Ebenem, jako host vystoupila Hana Blažíková (gotická harfa). Promyšlený projekt Carolus IV. – Rex et Imperator doplněný o projekci dobových dokumentů jihlavského archivu přiblížil dobu Karla IV. z hlediska významného hudebního rozmachu. Chrámovou lodí zněly nejen chorální zpěvy, ale i vícehlasá moteta ve spolupráci se sopranistkou Hanou Blažíkovou, která se tentokrát usadila za gotickou harfu. Její chvějivě loutnový zvuk působil jako most do minulosti, který podpořilo i démonicky černé ustrojení harfenistky v kontrastu se stylizovanými bílými kápěmi členů souboru. První blok programu se zaměřil na francouzské hudební prostředí, které Karel vnímal za svého pařížského pobytu. Zazněla Machautova píseň Foy porter v náročné vysoké tenorové poloze, kterou suverénně zvládl Hasan El-Dunia. Karlovu „sběratelskou vášeň“ pro shromažďování svatých ostatků připomněl meditativní výběr z chorálního officia ke svátku sv. Kopí a Hřebů. Do českého studentského prostředí za vlády Karla IV. přenesla posluchače zhudebněná veselá hříčka Prima declinatio (První deklinace, pádů regulace) za doprovodu flétny a gotické harfy. Z repertoáru české dvorské lyriky zazpíval soubor líbeznou píseň Anjelíku rozkochaný či Dřěvo sě listem odievá navazující na tradici německého minnesangu – zazněla i píseň meistersingera Müllicha von Prag s procítěným, naléhavě sdělným sólem. Z repertoáru Emauzského kláštera nastudoval soubor znovuobjevený a zřejmě po mnoha staletích přednesený chorální zpěv psaný hlaholicí Alleluia veselite se.
Setkání festivalů Concentus Moraviae a Mahler Jihlava se odehrálo 2. 6. v jihlavském DKO. V podání mladého amerického hosta Dover Quartet a klavíristy Davida Marečka zazněly skladby Beethovena a Dvořáka inspirované národními motivy. Dramaturgickým záměrem bylo propojit Beethovenu kvartetní tvorbu s nejvýznamnějšími skladbami české komorní hudby a připomenout tradici české interpretační školy. Beethovenův Smyčcový kvartet F dur op. 59 č. 1 „Razumovsky“ na objednávku ruského diplomata překypuje hudebními nápady a myšlenkovými odbočkami. Ruské lidové téma umístil skladatel až do finální allegrové věty, která byla v podání zahraničního hosta naprosto strhující a virtuózní. Mladí hráči působili po celou dobu koncertu nespoutaně, předvedli výrazovou pestrost i širokou škálu dynamických možností. Dvořákův Klavírní kvintet č. 2 A dur op. 81 byl na první na pohled (i poslech) plný hráčského porozumění Davida Marečka se souborem. Plně barevný zvuk podpořil speciálně dovezený nástroj Steinway limitované řady Arabesque. Posluchače zaujala soustředěná elegičnost předneseného klavírního partu i muzikantská jistota hráčů, kteří skvěle pracovali s pestrým motivickým materiálem vypovídajícím o skladatelském mistrovství.
Další komorní koncert se do gotického sálu jihlavské radnice vrátil 9. 6., kdy vystoupila hornistka Zuzana Rzounková společně s Triem la Musica (Marta Korduljak – flétna a Jana Goliášová – klavír). Koncert byl koncipován jako průřez od pozdního baroka až po současnost. Úvodem zazněla triová věta z opery seria Josefa Myslivečka Bellerofontés či klasicistně hravé Trio č. 1 in C Frederica Duvernoye. Honosně virtuózní byla miniatura Franze Dopplera Souvenir du Rigi, která dala vyniknout briskně zahraným chromatickým úprkům flétnistky Marty Korduljak. Večer se ponořil do fantazijní atmosféry Lesních scén pozdně romantické francouzské skladatelky Mel Bonis. Třetí část Invocation byla dokonalým nástrojovým souzněním plným pokory, barva lesního rohu byla lahodně měkká. Během finální skladby Garyho Schockera Water Music se nad modrou mořskou hladinou a klavírními jazzovými synkopami tetelil horký vzduch. Melodičnost lesního rohu perfektně vystihla žhnoucí, život dávající i beroucí Slunce. Po celý koncert vládla srdečná nálada, Zuzana Rzounková i přes velmi náročný dechařský výkon vtipkovala s publikem, které bylo překvapeno krásným zvukovým propojením atypického nástrojového obsazení.
Žánrové zpestření festivalu se konalo v prostorách DIODu 13. 6. za účasti jazzmana Milana Svobody a hostů. V první půlce koncertu pod názvem Hommage aux Beatles zazněly písně legendární sestavy ve Svobodově úpravě pro smyčce a klavír z roku 2010, které skladatel s úspěchem vydal i jako CD. Skladby jako In My Life, You Never Give Me Your Money, Honey Pie, Come Together a další nabídly posluchačům jazzové aranže, kterých se zkušeně zhostil Gamavilla Quartet. Pro smyčce není jednoduché přizpůsobit se jazzovému frázování, ovšem spolupráce s kvartetem byla úžasná. Svobodovy aranže se neomezovaly na jasně danou strukturu původních písní, ale byly nadité hravými improvizačními mezihrami i vynikajícími sólovými pasážemi. Do písně Hey Jude Svoboda dokonce vpašoval do violoncellového partu barokizující, technicky náročnou akordickou část. Slavné Let It Be začal romantickým klavírem, na který se postupně nabalovaly smyčce s refrénovou gradací v houslovém sólu Vítka Mužíka. Po přestávce zazněl výběr ze Svobodovy autorské tvorby pro sólo klavír (Křížová vazba), vrcholem koncertu bylo křehké propojení s vibrafonistou Radkem Kramplem a rytmický odvaz s perkusistou Tomášem Reindlem, který byl obklopen různými chrastítky, etnickými membranofony, činelkami či zvonkohrou. Společné skladby jako přemítavé Znamení střelce a radostné Jaro v Bostonu strhly nejen znalce jazzových harmonií k pohupování a nadšenému potlesku.
Pod názvem Shakespeare FOREVER nabídl festival 20. 6. v zaplněném sále hotelu Gustav Mahler komponovaný večer s ukázkami z tvorby Williama Shakespeara spojené s krásnými pěveckými výkony mladých laureátů. Pořadatelé se připojili k celosvětové připomínce 400 let od úmrtí nejproslulejšího anglického dramatika, jehož literární dědictví bylo a stále je inspirující i pro oblast hudební. Přednesem ze Shakespearových sonetů zahájili jedinečný večer studenti jihlavského gymnázia. Program pokračoval písňovým blokem v podání sopranistek Elišky Gattringerové a Terezy Hořejšové, tenoristy Václava Cikánka a barytonisty Lukáše Bařáka. O klavírní doprovod se postarala Ladislava Vondráčková. Zazněl např. výběr z Moravské lidové poesie od Leoše Janáčka či z Písní z Těšínska od Petra Ebena. Jejich milostný podtext skvěle vykreslil Lukáš Bařák svým vášnivě vroucím zpěvem. Písně Sergeje Rachmaninova zazpívala Tereza Hořejšová půvabně a sdělně. Elegičnost i něžnost ruských písní přednesl skvěle i Václav Cikánek. Vydařeným výstupem z komediální hry Zkrocení zlé ženy se uzavřela písňová část koncertu. Po pauze studenti inscenovali kostýmovaný výstup z tragédie Macbeth, kterou do operního prostředí přenesl i Giuseppe Verdi. Následoval blok bravurně zazpívaných operních árií z děl Mozarta, Rossiniho či Smetany. Teprve čtyřiadvacetiletý barytonista Lukáš Bařák je opravdovým talentem se smyslem pro herecký výraz. Publikum pobavil Mozartovými áriemi z Kouzelné flétny či Figarovy svatby. Vrcholem koncertu byl pěvecký výkon sopranistky Elišky Gattringerové v roli Taťány z Čajkovského opery Evžen Oněgin. Její plnokrevný, melodramatický projev prosycený emocemi plně vystihl osudovost postavy, právem si zasloužila spontánní výkřiky Bravo!
Jihlavská část festivalu vyvrcholila 22. 6. koncertem v kostele Povýšení sv. Kříže v podání Jihočeské komorní filharmonie spolu s hobojistou Martinem Daňkem, řídil Hansjörg Albrecht. Na programu byli současníci Gustav Mahler a Richard Strauss a také světová premiéra kompozice z roku 2016 německé skladatelky Dorothey Hoffman (*1961). Nostalgické Adagietto z Mahlerovy Symfonie č. 5 navodilo poklidnou atmosféru. Subtilnost orchestru vynikala v působivých dynamických zlomech, nevšední bylo utlumení smyčců pro zdůraznění zádumčivosti a zemitosti basové a cellové sekce. Komorní pojetí večera pokračovalo i při uvedení Symfonie č. 1 Im Morgenrot (Za červánků), a to dokonce ve světové premiéře. Sama autorka Dorothea Hoffman napjatě naslouchala nastudování své čtyřdílné kompozice, ve které se nechala inspirovat tajuplným okamžikem přerodu noční tmy v jasný den. Tíživě melancholické téma svěřila v první větě snivému anglickému rohu pohupujícímu se na accompagnatu smyčců. Následovala až bojovně pojatá rychlejší část, evokující barevnou explozi ranních červánků, naléhavě znějící flétnu doplňovaly údery smyčců i podupávání. Čarokrásné téma třetí věty tentokrát nesl klarinet, fantazijnost podtrhla harfa či zvonkohra. Poslední část gradovala za neklidně ubíhajícího tempa v disharmonických smyčcích, které přerušovala trumpetová fanfára. Emocemi, vjemy a dojmy naditá kompozice premiérovaná mezi chrámovými oblouky byla mimořádně silným zážitkem, posluchači autorce dlouze aplaudovali. Závěr večera patřil hobojistovi Martinu Daňkovi, který zahrál Koncert pro hoboj a orchestr D dur Richarda Strausse. Jeho nastudování bylo technicky bravurní, skvěle vystihl straussovskou melodičnost s náznaky mozartovské dikce. V pomalé druhé části předvedl obdivuhodnou práci s dechem i vynikající součinnost s orchestrem. Aplaus publika si vyžádal přídavek, který byl krásnou jihlavskou tečkou.
Koncertem orchestru Sinfonietta Cracovia a energického dirigenta Jurka Dybała z Polska vyvrcholil festival 6. 7. v Kalištích u Humpolce repertoárem Vranického, Schuberta a Pendereckého. Podzimní epilog festivalu se uskuteční 17. 10. v jihlavském DIODu, kde bude uvedena scénická hudebně-taneční koláž Český orloj / Cesta poutníka na hudbu Janáčka a Martinů s verši Karla Šiktance v režii Tomáše Pilaře.