Jihlava, gotická síň radnice
Jana Součková
Svým epilogem se v podvečer 4. října uzavřel letošní ročník festivalu Mahler Jihlava – Hudba tisíců. V prostorách gotické síně jihlavské radnice vystoupila trojice okouzlujících dam se svým hudebně-literárním projektem nazvaným Královna zpěvu – Ema Destinnová. Mezzosopranistka Andrea Tögel Kalivodová, klavíristka Ladislava Vondráčková a herečka Barbora Šporclová Kodetová připomenuly světovou operní pěvkyni nejen hudbou, ale i slovem inspirovaným vzpomínkami její společnice a komorné Marie Martínkové, která slavnou divu doprovázela během její hudební kariéry plné úspěchů i pádů, ale i osobních peripetií. Projekt měl tento večer sice již několikeré opakování, ale i tak se Andrea Kalivodová i její kolegyně opět s pokorou a úctou naplno ztotožnily s postavou „božské Emy“ a přenesly publikum o století zpět. Zazněl výběr ze slavných operních árií a rolí, přednesena byla i česká písňová tvorba.
Na první pohled bylo patrné, že osoba Emy Destinnové je nejen svojí vášnivostí mezzosopranistce velmi blízká. Emu Destinnovou a Andreu Kalivodovou spojuje i láska k hudbě a divadlu, především působení na prknech Národního divadla. Prvním hudebním číslem jihlavského večera byla slavná Habanera z Bizetovy opery Carmen. Zpočátku bylo sice ve zpěvu mírně patrné hledání zvukových možností klenutého prostoru gotické síně, ale Andrea Kalivodová se velmi rychle adaptovala a naléhavostí vášnivé Carmen okouzlila publikum. Pěvecká čísla byla prokládána přednesem Barbory Kodetové, který byl srozumitelný, výrazově poutavý a především dikčně a tempově lahodný posluchačům. Andrea Kalivodová přednesla i výběr z Dvořákových Cigánských melodií op. 55. Pěvkyně i její dlouholetá dvorní klavíristka Ladislava Vondráčková dokonalým souzněním vystihly melancholickou i radostnou polohu písní, které jsou plné melodických zvratů včetně proslulé elegické písně Když mne stará matka. Andrea Kalivodová je vynikající operní pěvkyní – árie Panny Rózy ze Smetanovy opery Tajemství tak byla jedním z vrcholů večera. Touhu po lásce, doufání, čekání…. to vše se mezzosopranistka snažila citlivě a především srozumitelně sdělit. Naopak v árii Ježibaby z Dvořákovy Rusalky mohla Andrea Kalivodová ukázat i svoji teatrální polohu v dobrém slova smyslu – mimika, gesta, práce s tělem a propojení se zpěvem – vše dohromady působilo naprosto samozřejmě a přirozeně. Andrea Kalivodová předvedla, že se umí oprostit od operního patosu a zazpívala i emocionálně vypjaté písně Nět, tolko tot, kto znal a Zabiť tak skoro skladatele P. I. Čajkovského. Ve výběru z Dvořákových Biblických písní se Andrea Kalivodová přenesla do meditativní polohy, její projev byl klidný a vyrovnaný – dramaturgicky souzněl se závěrečnou přednášenou pasáží Barbory Kodetové o posledních dnech Emy Destinnové. Všechny tři dámy důstojně připomněly českou operní divu a právem si zasloužily aplaudovaný potlesk ve stoje.
foto: Jan Černo