V barvách tónů harfy, hoboje a klavíru

Na čtvrtek 14. června nachystal letošní ročník festivalu Mahler Jihlava jeden ze svých hudebních vrcholů, a to v podání harfistky Kateřiny Englichové, hobojisty Viléma Veverky a klavíristy Martina Kasíka. Úvodem večera tradičně vystoupil talentovaný žák jihlavské ZUŠ, tentokrát klarinetista František Křepela ze třídy Antonína Noska, který suverénně zahrál Concertino Es dur klasicistního skladatele C. M. von Webera.

Kateřina Englichová a Vilém Veverka tvoří nástrojově méně obvyklé hudební duo již přes třináct let a jejich koncerty jsou vždy mimořádným zážitkem. Atraktivní kombinace křehké harfy a naléhavého hoboje nabízí posluchačům exotický hudební rozměr, který se ukrývá ve skladbách původně určených pro jiná nástrojová spojení. Bylo tomu tak i v první skladbě večera – původně klavírní „Náhrobek Couperinův“ od Maurice Ravela adaptoval pro harfu a hoboj Otomar Kvěch s přispěním samotné Kateřiny Englichové. Tato nápaditá neoklasicistní suita je Ravelovou vzpomínkou na přátele padlé během první světové války. Každému věnoval jednu část inspirovanou francouzskými tanci, které Vilém Veverka obdivuhodně zahrál doslova jedním dechem a harfa mu v tom byla půvabnou oporou. Ve fantastické úpravě Otomara Kvěcha zazněla i následující Suita espagnola Isaaca Albénize. Tentokrát si Kateřina Englichová přizvala klavíristu Martina Kasíka, s nímž se „protančila“ jednotlivými částmi suity nazvanými dle iberských regionů. Jemná Granada, taneční Cataluna či ohnivý Aragón – zde všude se harfa i klavír střídaly v náročných figuracích evokujících kytarovou hru, vzájemně se předháněly v bláznivém kolotoči rytmů či se doplňovaly v lyrickém vedení melodie. Za svůj úžasný výkon se hudebníci dočkali nadšených spontánních reakcí publika. Po přestávce Vilém Veverka s Martinem Kasíkem excelentně interpretovali Suitu pro hoboj a klavír (1939) československého skladatele židovského původu Pavla Haase. Ten skladbu složil v pohnuté pomnichovské době tušíce nástup nacismu i naplnění svého osudu (zemřel roku 1944 v Osvětimi). Vilém Veverka se naléhavostí svojí hry zcela identifikoval s mimohudebním poselstvím skladby, skvělým pomocníkem mu v tom byl Martin Kasík. Klavírní part byl prostoupen arytmickými pasážemi evokujícími zvony osudu a skvěle korespondoval se zpěvností hoboje. Do dramatické suity Pavel Haas zakomponoval i citaci svatováclavského chorálu a její závěr tak nechal vygradovat ve znamení víry a naděje. Poslední tóny suity doznívaly v gotickém klenboví ještě dlouhou dobu a v posluchačích skladba zanechala hluboký dojem.  Závěr večera patřil spojení všech umělců, kteří za přítomnosti autora Jiřího Gemrota provedli reprezentativní Trio pro hoboj, harfu a klavír z roku 2017. V kompozici napsané přímo pro ně mohli interpreti posluchačům náležitě předvést vzájemné empatické hudební porozumění a nástrojovou souhru.

Celý program festivalu je k dispozici v elektronické brožuře nebo na festivalovém webu či facebooku.

Mgr. Jana Součková, Dům Gustava Mahlera

foto: Jan Černo