zveřejněno zde
29. květen 2024 Jana Součková
„Od počátku se odvázaně hrálo na ‚zpěvnou českou notu‘.“
„Violoncello soustředěného Petra Malíška energicky probublávalo v nižších polohách, nad ním preludovala houslistka Petra Brabcová a trio pečlivě a pozorně doprovázel klavírní poklus Stanislava Gallina.“
„Poslední prestová věta v podání soustředěného Orbis Tria byla brilantní, hráči postupně odkrývali hlavní téma, pohrávali si s variacemi a stupňovali napětí.“
Dvacátý třetí ročník festivalu Mahler Jihlava – Hudba tisíců byl zahájen 18. května slavnostním koncertem, tradičně v den výročí úmrtí Gustava Mahlera. V pátek 24. května festival pokračoval úvodním koncertem komorní řady. V gotické síni jihlavské radnice vystoupilo skvělé Orbis Trio, které tvoří uznávaní interpreti Petra Brabcová (housle), Petr Malíšek (violoncello) a Stanislav Gallin (klavír). Koncert nazvaný České tance akcentoval letošní podtitul Gustav Mahler a česká hudba. Zazněla klavírní tria Františka Škroupa a Bedřicha Smetany.
Pořadatelé festivalu si velmi cení vstřícné spolupráce se Základní uměleckou školou Jihlava. Úvodem komorních koncertů dostávají příležitost mladí talentovaní žáci, pro které je setkání se špičkovými interprety, ale i vystoupení „se vším všudy“ před festivalovým publikem velmi cennou zkušeností. Talentovaná klavíristka Klára Ema Piňosová ze třídy Hany Doležalové si svým výkonem nezadala s profesionálními hudebníky a právem jí náleží gratulace za nedávno udělenou třetí cenu v ústředním kole soutěže klavírní hry v Praze. Pro svůj minirecitál zvolila druhou andantovou větu z Dubnových preludií, op. 13 Vítězslavy Kaprálové a pochodovou část z Preludia g moll, op. 23: č. 5 Sergeje Rachmaninova. Elegantní mladá dáma předvedla dynamickou hru bez známek trémy či zaváhání. Její sympaticky energickou interpretaci poměrně technicky náročných skladeb ocenilo usmívající se publikum upřímně obdivným aplausem. Publikum bude mít příležitost Kláru slyšet na nejbližším festivalovém koncertu 30. května ještě jednou, ale tentokrát jako nadanou flétnistku. Těšme se!
Jméno českého hudebníka Františka Škroupa (1801–1882) zná snad každý Čech, a to především ve spojitosti s ochotnickým divadlem a zpěvohrou Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka, kde poprvé zazněla píseň slepého žebráka Kde domov můj. Nicméně Škroupovo kompoziční dílo obsahuje vedle většinově zastoupených oper i zajímavé komorní záležitosti, a to na velice slušné skladatelské úrovni. Orbis Trio se prezentaci Škroupova komorního repertoáru věnuje dlouhodobě, za rozhlasové nahrávky se interpretům dostalo řady uznání a ocenění. Pro jihlavské publikum soubor zvolil Škroupovo Klavírní trio Es dur, op. 27 z roku 1846, které bývá uváděno i v klarinetovém obsazení namísto houslí. Již od úvodních tónů allegrové věty byl evidentní hluboký vhled hráčů do hudební podstaty díla. Od počátku se odvázaně hrálo na „zpěvnou českou notu“ a pro publikum bylo melodické Škroupovo trio posluchačsky velmi vděčné a možná i hudebně překvapivé. Přece jen v Jihlavě není tolik příležitostí Škroupův repertoár slyšet. Melodie svižně poskakovala, střídala se zpěvná nástrojová sóla a lyrické mezihry. Ve druhé andantové větě si klavírista Stanislav Gallin v intru pohrával s klasicistně inspirovaným tématem, aby smyčce navázaly vzdušně jemnou hrou. Violoncello soustředěného Petra Malíška energicky probublávalo v nižších polohách, nad ním preludovala houslistka Petra Brabcová a trio pečlivě a pozorně doprovázel klavírní poklus Stanislava Gallina až do závěrečného jemného pianissima. Taneční scherzová věta zvonivě poskakovala, střídaly se romantizující hravé melodie a všichni hráči měli po celou dobu na rtech sympatické úsměvy. Idylická pohoda Škroupovy skladby vyvrcholila finální allegrovou větou, jiskřivě rozvernou a skotačivou a s jasným akcentem virtuózního klavírního partu, postupně i houslového a violoncellového. Zde se poněkud nad rámec společné souborové hry projevila výraznější individualita hráčských předností a emocí, ale celkově trio znělo skvěle vyrovnaně a ušlechtile klidně.
Druhou skladbou večera bylo notoricky známé Klavírní trio g moll Bedřicha Smetany (1824–1884), do kterého skladatel hudebně vtiskl své emoční rozpoložení nad ztrátou ani ne pětileté prvorozené dcerky Bedřišky. Smetana trio napsal na prahu třicítky (1855) a je považováno za jedno z nejniternějších romantizujících děl vůbec. Vnímaví členové Orbis Tria dokonale předvedli, jak lze hudbou vyjádřit vtíravě chmurné myšlenky, ale i láskyplné vzpomínky. Interpretace hudebníků ale nebyla patetická, naopak skvěle vystihla mimohudební podstatu Smetanova díla, které nemá být tryznou, ale láskyplnou vzpomínkou na hudebně nadané dítě. První lkavá věta Moderato assai je sice tematicky nadmíru vážná, ale Petra Brabcová ladně pracovala s chvějivě gradující naléhavostí houslového partu. Na nálož emocí, dynamických a tempových změn dialogicky reagovalo violoncello a klavír obou neméně mistrných umělců. Druhá věta Allegro ma non agitato přinášela hezké vzpomínky, ale i sugestivně dramatické výkřiky zdrceného otce. Doslova celým tělem přenášel tyto naléhavé pocity do publika úžasný Petr Malíšek. Poslední prestová věta v podání soustředěného Orbis Tria byla brilantní, hráči postupně odkrývali hlavní téma, pohrávali si s variacemi a stupňovali napětí. Lze se zamýšlet nad tím, kolikrát soubor Smetanovo trio již hrál, ale i tentokrát byl jejich výkon a přístup famózní a oddaně procítěný. Všichni hráli s velkou lehkostí v rukou a jejich souznění vedlo k výkonu, který se nezažívá každý večer. Nechybělo interpretační nasazení, zároveň byla ze všech tří umělců patrná skromnost, přirozenost i jemnost.
Dlouhý aplaus si vyžádal přídavek, z pera Josefa Suka. Koncert byl demonstrací hudební spolupráce a vzájemnosti zvuku a zároveň důstojnou připomínkou letošního dvoustého výročí narození Bedřicha Smetany a oslav Roku české hudby 2024, ke kterým se festival Mahler Jihlava – Hudba tisíců připojuje.
Těšme se na další festivalové koncerty. Nejbližší se koná ve čtvrtek 30. května v koncertním sále ZUŠ Jihlava. V rámci dua Musica Danzante vystoupí naše přední klarinetistka Anna Paulová a akordeonista Jiří Lukeš, na programu budou stylizované inspirace světovou folklórní hudbou, mimo jiné Rumunska a Bulharska, židovským klezmerem či argentinské tango.
Foto: Veronika Bartošová